Ano už z roku 960 se dochovaly zmínky o podivných zvyklostech Evropanů, kteří trávili čas ve vytopených baráčcích, dobře utěsněných a pak se zchlazovali ve studené vodě. Víme to z poselství kalifa al-Hakama, které v tomto roce procházelo Evropou. Odkud se však sauny vzaly, kdo byl jejich vynálezcem se prozatím zjistit nepodařilo.
Za tu dobu se princip saunování moc nezměnil. Dá se říci že dnes se praktikují zhruba tři zásadní druhy saunování. V Čechách oblíbená Pára, ve které se udržuje o něco vyšší teplota, než je teplota těla, ale je tam vlhkost téměř stoprocentní. Více rozšířená je u nás v dnešní době suna suchá. Dalo by se říci více Švédská než Finská. Teploty v této sauně se pohybují kolem 100oC. Vlhkost vzduchu je nízká a udržuje se poléváním horkých kamenů. V poslední době nastupuje obliba Infrasauny. Jejich výhodou je jejich malá náročnost na prostor, nižší nároky na energii a hlavně to, že je na rozdíl od předcházejících saun mohou využívat i osoby, pro které bylo doposud saunování tabu. Infrasaunu mohou využívat i osoby trpící vysokým tlakem, kardiaci i někteří alergici. Tyto osoby by se ale měly vždy předem poradit se svým lékařem.
Saunování je velice zdraví prospěšnou záležitostí. Podporuje imunitu, svým způsobem tělo otužuje. Při saunování se díky silnému pocení pročišťuje pleť a s potem se z těla vyplavují různé toxiny a další zdraví neprospěšné látky.
Proces jednoho saunování trvá kolem hodiny, hodiny a půl. Není třeba věc uspěchat. K saunování by měl člověk přistupovat jako k relaxační zábavě. Do ohřívárny se chodí tři krát i více. Důležité je vždy dostatečné ochlazení a doplňování tekutin popíjením vody či minerálek.
A na závěr jedna zajímavost. Saunování je velice oblíbeno i v Japonsku. Tam je však princip saunování opačný. Člověk se nejdříve pořádně nahřeje v horké vodě a pak si jde sednou na studený vzduch. Pravděpodobně za tento opačný postup vděčí Japonci četným termálním pramenům, u kterých zřizovali za tímto účelem bazénky.
